lindnerovi.cz

To neznáte koloběžku – K-bike K2

S koloběžkami pro malé děti, řekněme od dvou let, je docela potíž. Čínské výrobky z obchodů jsou neuvěřitelné šmejdy, které navíc obvykle naprosto neakceptují něco tak důležitého, jako je ergonomie. Třeba skládací hliníková Micra nejsou špatná, ale pro mrňouse mají vysoká řidítka a nejsou ani nejlehčí. Vybrat dobře není snadné.

Hned v úvodu předesílám důležitý fakt – v tomto článku představená koloběžka K-bike K2 se – zatím, či spíše stále ještě – nevyrábí. Podle mých informací by se možná za jistých okolností mohla vyrábět, ovšem přesnější odpověď může poskytnout jen firma K-bike. Každopádně byste měli vědět, že jde o prototyp, který je cca 16 let starý (!), nicméně technologicky tak na výši, že se s ním prostě nejde neseznámit.

Už první pohled na tento stroj si žádá označení – subtilní. Hlavní rám tvoří čtvercový ocelový profil – „jekl patnáct na patnáct“, celé to váží… Tipněte si! Necelá dvě kila: 1,85 kg. Jen podotýkám, že nejmenší hliníková kolobka Micro Light váží podle údajů výrobce 2,6 kg. Naprostou anomálií je pak letmé uložení plastových sedmipalcových kol s pěnovými „plášti“, samozřejmě včetně stejně úsporného provedení přední vidlice. Nezvyklé je také použití „plexiskla“ na materiál stupačky, nicméně dětičky do dvaceti kilogramů by snad nemusely Perspex, používaný třeba na kabiny nadzvukových stíhaček, zrovna hned tak prošlápnout.

Abyste si udělali představu, jak je tento zázrak z konstruktérské dílny zlínského K-bike ve skutečnosti velký, nabízím nyní dvojici fotografií našeho kluka Bertíka, aktuálně dvouletého, s výškou kolem 90 cm. Jak jistě sami uznáte, K2 mu sedí perfektně.

Protože jde opravdu jen o prototyp, jehož naděje na sériovou výrobu jsou pouze v rukou závodníků a konstruktérů K-bike, nebudu dál hodnotit jeho vlastnosti – ostatně sám jsem na něm nejel a z Bertíka dostat kloudné slovo je docela oříšek (např. slovo koloběžka se v „bertíkovině“ řekne „tojojuta“). Ale… Trochu překvapivě se k této koloběžce docela intenzivně vyjadřovala – ve věcech jiné, než fotografické techniky obvykle zdrženlivá – moje žena. První reakce: „Ty krávo (obvykle si doma vykáme, ale co se týče hovězího skotu, je tiše tolerováno tykání – „vy krávo“ nebo „vy vole“ zní divně, že ano?)!“ Další slogan: „To je ta K2 od Vavruši? To si dělá prdel? Proč to teda nevyrábí? Kolik za to chce?“ Moje žena je jinak velmi slušná, vzdělaná a vychovaná, z nějakého mně neznámého důvodu si však oblíbila koloběžky. Divíte se pak, že je vytočená, když zjistí, že tento super stroj (zatím) nemůže pro svého syna koupit?

Kdybych byl farářem jakékoliv církve, zvolal bych nyní: „Modlete se! Ať to ti Zlíňáci začnou vyrábět!“ Protože však černoprdelníkem nejsem a očividně jím nikdy nebudu, říkám: „Pánové, můj kluk roste rychle, a vzhledem k tomu, že už mám čtyři děti, víc bych si vaši skvělou kolobku – byť přeneseně – neužil. A to by mě fakt mrzelo…

Takže na závěr něco málo technických údajů K2:

Rozvor: 49 cm
Celková délka: 67,5 cm
Výška řidítek: 55 cm
Šířka řidítek: 40,5 cm
Světlost: 3 cm
Výška stupátka: 5 cm
Průměr kol: 18,5 cm (7”)
Hmotnost: 1,85 kg

Nějaké ty fotečky z akce tentokrát nenajdete na našem webu ale na Flickru – hledejte zde.

Petr Lindner | 26. 5. 2010, 20:06 | kolobky | tisk | 699×